Osmák Degu

Osmák Degu je mimořádně společenský tvor, proto by měl vyrůstat a žít alespoň s jednou spřízněnou duší. Osamělec je vystavený stresu, a depresím, které výrazně zkracují jejich věk. Také se může začít chovat pro osmáka nepřirozeně, nezdravě se upínat na člověka, což by mohlo mít za následek i duševní poruchu. Skupinka působí už na první pohled velmi harmonicky. Její členové si navzájem probírají srst, tulí se k sobě při odpočinku i při spánku. Nejvýraznější aktivita probíhá ráno a večer. Je to velmi zvědavé a nebojácné stvoření, důvěru ovšem lehce nahlodá jakýkoliv nemilý zážitek, který se mu nadlouho uhnízdí v paměti. Proto s ním zacházejte jemně, při vytahování z klece nastavte dlaň a počkejte, až se vám na ní uvelebí. Prudké pohyby, hluk a křik sbližování oddálí, nebo definitivně ukončí. Osmák Degu se klidně kvůli jídlu postaví i na zadní a takto panáčkující si dobrotu vezme přímo z ruky. I když dokáže ohryzat vše co před ním důkladně neschováme, zuby jako zbraň používá jen v případě obrany. Dokáže mezi různými hlasy rozpoznat majitele a sám disponuje širokou škálou zvuků. Píská, když ho něco vyleká, ale občas píská jen tak, pro nic za nic. Sameček nahlas oznamuje okolnímu světu, že se jeho samičce narodilo potomstvo, zvukové projevy provází i radost z úspěšného páření. Zklamaný hvizd naopak zazní tehdy, když objevený objekt dvoření zklame a nic se nekoná. Tichým bubláním se ozývají hladové mláďata, páření chtivý sameček, ale i osmák, kterému ke štěstí nic nechybí.